Kánešská obchodní čtvrť je také hlavním zdrojem našich informací o celé obchodní síti. První tabulky se začaly objevovat v 80. letech 19. století na tureckých trzích se starožitnostmi, často poblíž městečka Kayseri, šlo tedy o náhodně objevené artefakty, většinou místními rolníky. Na archeologické výzkumy bylo třeba ještě nějakou dobu počkat. Pionýrskou roli tu sehrál Bedřich Hrozný, který své vykopávky zahájil v oblasti Káneše (Kültepe) v r. 1925.
Již před ním se o štěstí na stejném místě pokoušeli Ernest Chantre (1893, 1894) a Hugo Winckler spolu s Hugo Grothem (1906), nicméně bez úspěchu. V podstatě všichni se soustředili na výkopy v oblasti pahorku (Kültepe znamená „Popelový vrch“), tak jak to bylo v předovýchodní archeologii běžné; předpokládalo se, že v administrativním centru bude nejvíce záznamů, což také ve většině případů platilo. Je pozoruhodné, že ani jednomu, včetně Bedřicha Hrozného, se nepovedlo zvládnout složitou stratigrafii tohoto pahorku, jak Chantre, tak Winckler mluví o hromadě odpadu v nepopsatelném chaosu, o propadlých vrstvách a o nemožnosti rozlišit jednotlivá období. Všichni si patrně byli vědomi, že vrchol pahorku bude představovat dominantu města, a předpokládali, že hlavní archivy budou právě tam. Badatelé před Hrozným dělali sondážní výkopy, řezy v pahorku, ovšem bez většího úspěchu. Je možné, že jejich sondy byly vzhledem k rozsahu celého pahorku příliš malé. Hrozného řez byl podstatně širší, a odhalil tedy více ze struktury paláce, zanechal ovšem podle kritiků na stratigrafii pahorku nevratné stopy. Waršamův palác byl odhalen, ale některé jeho části byly poškozeny – Hrozný se patrně domníval, že je v chetitské vrstvě, a že tabulky musejí být níže, a některé zdi či základy paláce nechal odstranit.
Hrozný vykopal rozsáhlou oblast uprostřed Waršamova paláce, kde ovšem žádné tabulky nenalezl. Oproti jeho předchůdcům se ovšem Hroznému podařilo získat od místních obyvatel věrohodné informace o tom, že tabulky, které místní vesničané nabízeli na trzích, se nacházejí na východ od pahorku, na poli jednoho z nich. Na počátku července tedy Hrozný přerušil výkopy na pahorku a snažil se práce přesunout na sousedící lokalitu. Nebylo jednoduché překonat nejrůznější překážky, nicméně během zhruba tří měsíců se Hroznému podařilo dohodnout se s vlastníkem a získat všechna potřebná povolení. Vykopávky na poli Hadji Mehmeda (na lokalitě později označené kódem F-J/7-12) započaly 20. září a po počátečních jen sporých nálezech narazili 26. září na první skupinu tabulek a během devíti týdnů měli ze všech zdrojů zhruba tisícovku tabulek a jejich obálek. Dá se říci, že Bedřich Hrozný svými výkopy zahájil výzkum asyrských kolonií v Anatólii na počátku druhého tisíciletí př. n. l.
Ne všechny tabulky pocházely z výkopů – zhruba 600 jich Hrozný zakoupil od vesničanů. Z celkové tisícovky pak zhruba 600 zůstalo v archeologickém muzeu v Istanbulu, zbytek Hrozný přivezl do Prahy. Nakonec se také ukázalo (Hertel, 2014), že Hrozného dokumentace v kombinaci s pozdějšími výkopovými zprávami poskytuje poměrně přesnou archeologickou mapu oblasti. Je třeba říci, že se jednalo v podstatě o jedinou sondu, další výzkumy, které ovšem byly zahájeny až mnohem později, odhalily přes dvacet tisíc dalších tabulek.
Časová proluka ve výzkumu byla značně nešťastná, není známo, kolik tabulek bylo mezitím nezákonně vykopáno místními vesničany, pro které představovaly cenný zdroj přivýdělku. Po Hrozného výkopech byla tato archeologická lokalita na dlouhou dobu opuštěna a během té doby byla řada kamenných bloků z Waršamova paláce použita na stavbu obydlí místních vesničanů, výkopy byly vystaveny působení nelegálních kopáčů a stovky tabulek z nálezů byly prodány do západních muzeí či do soukromých sbírek.
Další archeologický průzkum byl zahájen až v r. 1948, tentokrát už pod dohledem tureckých odborníků. Kültepe bylo bohatým zdrojem nálezů, a tak práce na lokalitě pokračují dodnes, celé kárum stále nebylo odhaleno. Už zmíněných 24 tisíc tabulek se pak podle nálezců dělí mezi Bedřicha Hrozného (zhruba tisíc tabulek, zakoupených a vykopaných), oficiální turecké výzkumy (kolem osmnácti tisíců tabulek) a nelegální výkopy, jejichž přínos se odhaduje na čtyři až pět tisíc.
Kromě Kültepe/Káneše jsou doloženy archeologické nálezy z asyrského osídlení v Amkuwě a Hattuši, ovšem v podstatně menším rozsahu a také ve větší míře poškození.
Chronologické zařazení je možné díky systematickému archeologickému výzkumu. Naprostá většina tabulek patří do vrstvy Kárum II, která trvala zhruba mezi lety 1950 a 1837 př. n. l., necelé tři stovky patří do mladší vrstvy (sem patří také většina tabulek z Amkuwy a Chattuši). Druhá vrstva představuje období hlavního rozkvětu asyrské obchodní sítě, poměry obou vrstev tedy přinejmenším do jisté míry mohou odrážet postupný úpadek obchodních aktivit mezi Anatólií a Aššurem.
